"To jsem takhle navazoval jednotlivé skoky na sebe – přeskočil jsem přes zábradlí obouruč, pak jsem se chytil zdi a vyšplhal jsem nahoru, nahoře jsem šel po zábradlí a pak jsem skočil přesně na další zábradlí. Jó, dělám parkour!"
Pokud se budete bavit s někým jen trochu zkušeným v parkouru, něco takového určitě neuslyšíte. Parkour totiž má svou terminologii. Když se bavíte s lidmi, kteří parkour nedělají, je jasné, že budete mluvit tak, aby vám rozuměli. Ale když přijdete na trénink a budete mluvit s někým zkušenějším, bude debata probíhat mnohem lépe a efektivněji, pokud budete používat stejné názvosloví. A efektivita je v parkouru přece jedna z těch nejdůležitějších věcí, ne?
A co třeba, když vyrazíte do zahraničí, a budete se chtít domluvit? I proto se hodí znát pár parkourových výrazů. Jistě, některé z nich mohou pro česky mluvícího člověka znít divně. Některé z nich zní divně i pro lidi mluvící anglicky, francouzsky, nebo jakoukoliv jinou řečí. Pro nás je společnou řečí parkour, řeč pohybu, a tak není zase tak špatný nápad mít alespoň pár společných slov nejen pohybových, ale i mluvených. Tady jsou.
Název disciplíny, parkour [parkur], překvapivě nevymyslel David Belle. Ve skutečnosti je jeho autorem Davidův známý, Hubert Koundé. Psanou podobou je slovo parkour naprosto jedinečné, výslovností ale odkazuje na jiné francouzské slovo, ze kterého pochází – parcours s C uprostřed a S na konci. A parcours, nebo přesněji francouzsky le parcours, znamená cesta.
Možná někdy v souvislosti s parkourem zaslechnete, hlavně od těch zkušenějších a sečtělejších parkouristů, spojení cesta bojovníka. Cesta bojovníka opravdu je doslovný překlad francouzského spojení parcours du combattant [parkůr dü combatan], a zní to moc hezky, až básnicky. Ve skutečnosti je to však název pro vojenskou překážkovou dráhu, tedy to, čemu se anglicky říká obstacle course. Je jistě dobře vidět, že parkour s K vzešel právě z parcours s C, a to překvapivě nejen jazykově, ale dokonce i historicky.
Když se parkour začal z Francie šířit do anglicky mluvících zemí, bylo potřeba, aby dostal název, který bude Angličanům lépe znít. Režisér dokumentu Jump London tedy přesvědčil Sébastiena Foucana, aby používal slovo freerun [fríran] a spojení free running.
[fríraning]. Název se ujal a používá se dodnes – ať už jako alternativní označení pro parkour, nebo i jako označení pro samostatnou, více estetickou, odnož parkouru.
Parkour se ale vždycky nejmenoval parkour, a první lidé, kteří se parkouru věnovali, francouzská skupina Yamakasi, používali a používají pro disciplínu název L’art du déplacement [lár dy deplasmán], česky umění přemístění (se). Protože to ale zní líp, můžete také v češtině slyšet překlad umění pohybu, nebo anglicky art of movement.
V češtině se člověku, který dělá parkour, běžně říká parkourista. Není na tom nic špatného, protože se podobným způsobem označují i jiní sportovci – fotbalista, gymnasta, tenista... Když ale vyjedete za hranice naší země, s parkouristou zrovna nepochodíte. Mnohem častěji se setkáte s mezinárodním termínem traceur [trasör], dívkám a ženám, parkouristkám, se pak říká traceuse [traséz]. Traceur byl název jedné z prvních parkourových skupin na světě, a později se tak začali označovat všichni, kteří se parkouru věnují. Ačkoliv existuje několik podobných slov, ať už v angličtině nebo francouzštině, je termín traceur výjimečný a vznikl jen díky parkouru.
Ovšem stejně jako byl pro Angličany těžko vyslovitelný parkour, byl pro ně těžko vyslovitelný i traceur. Možná ještě hůře. I proto se v anglicky mluvících zemích někdy používá pro označení parkouristů slovo freerunner [fríraner].
Vedle těchto základních slovíček pak má název i každá jednotlivá technika, každý skok, každý trik. Často budete opakovat slovo vault [vólt], které se česky obvykle vyslovuje prostě [vault]. Vault je obecné označení pro přeskok překážky, a tak se objevuje u názvů různých konkrétních technik jako monkey vault, speed vault a dalších.
A pokud neusnete na vavřínech po prvním vaultu a budete tvrdě trénovat, určitě se dostanete k trénování technik v návaznosti za sebou. Navazování technik a plynulý pohyb jsou natolik nedílnou součástí parkouru, že i pro ně se vžilo obecně známé označení: flow [flou]. Jako flow se pak popisuje nejen určitá cesta a sekvence jednotlivých technik, ale když někdo má flow, znamená to, že je jeho pohyb výjimečně plynulý a efektivní.
Když se na to teď podíváte, nezní ta úvodní věta líp v parkourové řeči?
"Běžel jsem flow – nejprve jsem skočil monkey vault do cat leapu, přešel jsem do wall climbu a na railu nahoře dal balance, ze kterého jsem skočil dlouhý precision... asi je na první pohled jasné, že jsem traceur."
Pokud se chcete naučit nejen mluvit jako traceur, ale hlavně jako traceur se pohybovat, vřele vám doporučuji účast na ZOHIR campu, kde se díky zkušeným a schopným trenérům utvrdíte v obojím – v parkourové terminologi i v parkourovém pohybu.
