"Ty děláš parkour, jo? To jako skáčeš po střechách a děláš salta?"
Tak zní ta lepší varianta odpovědi, když někomu řeknete, jaké pohybové disciplíně se věnujete. Lidé mají vůbec tendenci si věci zjednodušovat, a parkour není v tomto případě výjimkou. Bohužel, většina běžných posluchačů nemá čas na dlouhá vysvětlení principů, metodiky a myšlenek parkouru, ačkoliv by je každý trochu zkušenější traceur rád poskytl.
Na druhou stranu, když už se objeví možnost parkour vysvětlit podrobněji, není nic horšího, než zahltit posluchače tunou informací. Řada věcí může být nedílnou součástí parkouru, ale mnohdy nemusí být navenek vidět a pro diváka jsou proto víceméně zbytečné.
Když tedy parkour vysvětlujete, nebojte se některé věci přejít a zjednodušit. Když svůj protějšek hned na začátku zahltíte, ztratí zájem a těžko už si k němu najdete další cestu. Zato pokud ho zaujmete, je snadné poté zajít do detailu a třeba i rozebrat hlubší podrobnosti. A zaujmout lze jednoduchými, ale překvapivými fakty:
- Parkour dostal jméno až v 90. letech 20. století, ale jeho kořeny lze najít už před rokem 1900. Občas ještě můžete zaslechnout, že parkour existoval vždycky, pouze neměl jméno. Jeho současná podoba však vychází z Méthode Naturelle, přirozené tréninkové metody z přelomu 19. a 20. století. Svým způsobem tak má parkour podobně dlouhou historii jako třeba dnes běžná bojová umění judo či karate.
- Parkour vznikl v Paříži. Jeho myšlenky cestovaly z Francie počátku 20. století do války ve Vietnamu a zpět. Hrdinstvím vojáků, ale třeba i akčními filmy se pak v 80. letech inspirovala skupinka francouzských mladíků, kteří později naše pohybové umění definovali. Největší vliv na jeho popularitu však mělo až rozšíření do Velké Británie po roce 2000.
- První skupina, která se parkouru věnovala, se nazývala Yamakasi. Mezi členy této skupiny se řadili třeba i David Belle či Sébastien Foucan. David Belle pomohl dát parkouru jméno a celou řadu důležitých myšlenek. Sébastien Foucan pomohl parkour rozšířit do světa díky působení v britských dokumentech Jump London a Jump Britain. Na formování disciplíny však měli vliv všichni členové Yamakasi, z nichž většinu můžete spatřit ve stejnojmenném filmu.
- Základním principem parkouru je efektivní pohyb v přirozeném prostředí.V parkouru existuje celá řada definovaných technik, které je třeba zvládnout jako naprostý základ. Protože ale trénink probíhá v přirozeném prostředí (a ne na nějakém jasně daném hřišti), pokročilí traceuři ví, že pohybové techniky se mění téměř při každém skoku. Vrcholem pak je nebýt svázán naučenými technikami, ale pohybovat se v prostředí svobodně a plynule bez zjevné námahy. Mimochodem, parkour nejčastěji vidíme ve městě – odtud známé techniky vychází. Je však možné ho provozovat i v přírodě, kde naopak běžné techniky nejsou příliš platné a přednost dostává obecná fyzická i psychická zdatnost a hlavně schopnost pohybové improvizace.
- Parkour obsahuje celou řadu myšlenek, které nabádají k ohleduplnosti, tvořivosti a spolupráci. Samozřejmě, každý má k tréninku trochu jiný důvod, ale kdo chce, najde v parkouru i zajímavé myšlenky. Patří mezi ně například francouzská hesla „etre fort pour etre utile“, tedy buď silný, abys byl užitečný, nebo „etre et durer“, být a vytrvat, které říká, že trénink má vést k dlouhodobé lepší kondici a celkově lepšímu životu. Pokud se zúčastníte ZOHIR campu, určitě několikrát uslyšíte anglickou větu „We start together, we finish together.“ Začneme společně, skončíme společně. Parkour sice je velice individuální aktivita, při společném tréninku se však všichni snaží o vytvoření pozitivní tréninkové atmosféry a vzájemné pomoci, kdy ti schopnější podporují ty zatím méně schopné.
- Salta sice původně k parkouru nepatří, ale rozhodně má smysl se jim věnovat.Akrobacie není efektivní a jako taková tedy není úplným jádrem parkouru. Přesto pravděpodobně nenajdete traceura, který by akrobatické skoky netrénoval jako součást parkouru. To protože akrobacie má pozitivní vliv na rozvoj koordinace a prostorové orientace. A mimochodem, pěkně provedené salto nejen dobře vypadá, ale také dobře ukazuje pohybové dovednosti.
- Za každým jedním skokem jsou hodiny tréninku. Parkour není nebezpečný, nejde o hazard se životem, ačkoliv si to mnoho lidí myslí. Když se podíváte na nejlepší české či světové traceury, můžete si být jistí, že mají za sebou dlouhé hodiny tréninku síly i vytrvalosti. Každou jednotlivou techniku zopakovali třeba i desettisíckrát a stále ji opakují, aby odhalili i tu nejmenší chybu. Řada z nich také používá pokročilé metody psychické přípravy a práce s trémou a strachem, které znají i vrcholoví sportovci. Zkrátka, nic z toho, co traceur dělá, pro něj není nepřirozené či dokonce rizikové, protože jde vždy o přesně zhodnocenou situaci, a každý úžasný a neuvěřitelný skok se zakládá na dlouhodobých zkušenostech a tréninku.
Samozřejmě, parkour je mnohem víc. A i parkour je nakonec jen součástí větší kategorie efektivního pohybu. Obsáhnout to vše do jednoho článku by bylo v podstatě nemožné. Pokud máte stále dotazy, nebojte se zeptat, třeba v komentářích. Pokud vás však parkour zaujal a chcete se ho lépe naučit, dobrou volbou bude účast na letním ZOHIR campu, kde se vám budou věnovat, a na otázky odpoví, nejzkušenější čeští parkouristi.
